Jak přilákat mladou generaci ke klempířině?

V minulém čísle jsme si povídali s Petrem Ničmanem, jednatelem firmy ROOF Systems s.r.o., ale především klempířem tělem i duší, který se snaží přiblížit kouzlo tohoto řemesla mladým lidem. Tentokrát přinášíme rozhovor s jeho synem Filipem Ničmanem, který jde v otcových stopách a třetím rokem studuje klempířský obor. 

Co Vás přivedlo k rozhodnutí stát se klempířem? Inspiroval Vás otec, nebo jste měl k řemeslu vlastní cestu?

Když jsem byl asi ve třetí třídě na základní škole, tak jsem šel k tátovi do dílny poprvé. Po tomto mým prvním setkání s klempířinou jsem tam chtěl být pak čím dal častěji. Takže kdyby táta nebyl klempířem, tak se touto cestou nejspíš sám od sebe nevydám. 

Co Vás na učebním oboru klempíř nejvíc baví a co naopak vnímáte jako nejtěžší?

Nejtěžší je určitě promyslet všechny ty výrobky dopředu. Člověk si musí představit ten produkt dopředu, jak bude vypadat. Nejvíc mě pak baví ta kreativita, ta umělecká forma. Baví mě si s tím produktem hrát. Na dílně ve škole jsme například vytvářeli různá tepání, to mě bavilo hodně. 

Vnímáte, že je mezi mladými o tento obor zájem? Co by podle Vás mohlo přilákat více mladých lidí? 

Nemyslím si, že by byl o tento obor mezi mladými příliš velký zájem. Většina mých spolužáků ze základky šla do maturitních oborů, protože je tady takový obecný názor, že s maturitou můžete všechno, což opravdu není pravda. Takže kdyby byl klempíř jako obor maturitní, myslím, že by se do něj přihlašovalo více lidí. Nástavba na dva roky může být pro někoho ztráta času, když maturitní obor trvá jen 4 roky. 

Kde vidíte budoucnost klempířského řemesla? Myslíte si, že se dá spojit s moderními technologiemi?

Klempířství je jedna z prací, kterou nemůže jen tak převzat AI, bude jednou z posledních v tomto směru. Co se týče moderních technologií, nemyslím si, že by se to nějak extra rychle vyvíjelo. Táta má ale třeba teď na dílně elektrickou ohýbačku, což je fajn. 

Co Vám klempířské řemeslo dává kromě profesní zručnosti? Vidíte v něm i něco, co Vás obohacuje na osobní úrovni?

Určitě nějaký všeobecný přehled. Když porovnám toho kluka, který vycházel před 3 lety ze základky, tak mám rozhodně teď více znalostí, jak teoretických, tak praktických. 

Jste studentem třetího ročníku a zároveň pracujete i ve firmě Vašeho otce. Jak dokážete skloubit pracovní a školní povinnosti? 

Školní rok na oboru klempíř je u nás nastaven tak, že jeden týden je praktický a druhý teoretický. Takže se střídá jeden týden praxe a druhý teorie, a tak stále dokola. Místo dílny ve škole tak v ten praktický týden bývám u táty ve firmě. V tomto ohledu je škola velmi vstřícná. 

Pokud byste měl porovnat práci ve firmě Vašeho otce a na učilišti, jaké jsou tam rozdíly (vybavení, materiál apod.)?

Tak táta pracuje převážně s hliníkem, což je fajn. U nás na učilišti pracujeme s pozinkovaným plechem. Přijde mi, že do klempířského oboru moc nového a kvalitního vybavení nechodí, v porovnání třeba s oborem truhlář.

Dává Vám otec rady, nebo Vám spíše nechává volnost, abyste si našel vlastní cestu?

Určitě mi dává rady. 

Jaké máte plány do budoucna po vyučení? Připojíte se k rodinné firmě nebo máte ambici jít svou vlastní cestou?

Po vyučení bych šel rád dál studovat. Chtěl bych si určitě udělat nástavbu, možná i pak vysokou školu. Takže uvidíme, co bude za pár let, rozhodně to budu muset všechno promyslet.