Historie střešních tašek

Během historie se vyvíjí jak kvalita zpracování, tak řemeslný um. Zlomem byla polovina 19. století, kdy se změnila výroba a s ní i všechno ostatní. Před tím byly na střechách pouze krytiny z přírodních materiálů, jako dřevo (šindel), kámen (břidlice) a jíl (pálená taška) Tyto začaly být vytlačovány jak novými výrobky, tak požadavky požárního řádu a nároky na bydlení.

Druhá polovina 19. století je tak nejvýraznějším obdobím ve vývoji střešních krytin, které spadají do skupiny skládaných krytin zavěšovaných nebo přibíjených. Technické inovace, které se v 19. století začaly uplatňovat s příchodem parních strojů, vedly v celé Evropě k průmyslové revoluci. Dotkla všech oblastí společnosti a potlačila tam význam mnoha řemeslných tradic. Cihlářství nebylo výjimkou. 

Nové technické metody v cihlářství znamenaly přechod od ručního tvarování na strojní výrobu s revolverovým lisováním, protlačovaným lisováním a plynulým vypalováním v kruhové peci. To byla revoluce ve výrobě střešních tašek. 

Carl Schlickeysen vynalezl roku 1854 šroub pro pohyb plastických těles. To byl první významný milník, po kterém následovaly vynález kruhové pece Hoffmannem (1858) a vynález revolverového lisu Schmerberem (1865). Když pak Wilhelm Ludowici revolverový lis zdokonalil, začala výroba velkého množství nových modelů střešních tašek a zvláštních tvarovek (tašky hřebenové, valbové, boční, žlábkové, štítové a taky tašky na vikýře, na zvony a špice/hrotnice, kryty na komíny a zdivo). 

Mezi špičku ve výrobě materiálů z hlíny, určených na střechy, patřila cihelna Carla Ludowiciho v Jockgrimu, která měla ve svém výrobním programu 167 modelů. V našich podmínkách se podobné výrobě věnovala firma F. W. Müller se sídlem v obci Břešťany, okres Teplice. Zanikla ve druhé polovině 20. století v důsledku těžby hnědého uhlí v lomu Bílina. Mezi vyspělé cihelny ve druhé polovině 19. století patřily také cihelny JUC (Vysoké Mýto a Hrochův Týnec), cihelna Henriho Czeikeho v Kuníně a Gustav Khon v Brně. 

Přechod z ruční výroby na strojní doznal určitých změn jak v názvosloví, tak ve výrobním provedení. Např. ručně vyráběná taška vlnovka ve strojní výrobě přešla na přesnější esovku. U tažených bobrovek byl rozdíl ve žlábku na svislé boční hraně, který sloužil pro lepší držení malty ve styčných spárách. U ruční výroby se nedělal a ani současná technologie s ním nepočítá. Důvodem jsou moderní postupy kladení bobrovek tzv. na sucho. 

Podle použití lisu při strojním zpracování se střešní tašky dělí na tažené (protlačované lisováním) a ražené (revolverové lisování). Mezi tažené tašky patří bobrovky, pásmovky a vlnovky. Ražené tašky jsou převážně drážkové a prejzy.