Co se dá udělat pro restart klempířského řemesla?

Pan Petr Ničman je jednatelem firmy ROOF System s.r.o. a členem Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. Hlavně je ale nadšeným klempířem, který se snaží udělat něco pro své řemeslo. Sám se však k tomuto oboru dostal oklikou. Původně je vyučený elektromechanik pro sdělovací a zabezpečovací zařízení. 

Jak jste se dostal ke střechám a klempířině? 

Po vojně mi zavolal kamarád, se kterým jsem sloužil, jestli nemám zájem nastoupit do jejich firmy jako klempíř. Uvažoval jsem, že to zkusím. Jenže jsem se bál výšek a o klempířině jsem nic nevěděl. Nakonec mě přesvědčily peníze, které byly slušné, a šel jsem do toho. S výškami jsem se do týdne vyrovnal, a tak jsem začal v roce 2002 dělat klempířinu. Řemeslo jsem se učil za pochodu od staršího klempíře, který mě seznámil se vším potřebným pro střechy. Jenže to nebylo nic novodobého, opravdu jenom žlaby nebo oplechování komínu, úžlabí nebo závětrné lišty. Falcovaných střech se tenkrát dělalo málo, takže vlastně šlo jen o lehčí klempířské prvky. 

Ke klempířině ale jen zručnost nestačí, k plechu je třeba mít i cit, aby všechno správně klaplo... 

Když jsem začínal, tak mě do toho hodili rovnýma nohama. Proto jsem si doma na papíře nanečisto zkoušel to, co jsem měl na střeše plechovat. Třeba jsem si vymodeloval komín, a pak si na něm nacvičoval různé ohyby. Nakonec, takhle to dělám do teďka, když se setkám s něčím novým. 

Co u klempířského nácviku vítězí, řemeslná zručnost anebo chytrá hlava? 

Musí tam být obojí současně. Když si to člověk nedokáže představit, kam se jednotlivé ohyby plechu budou stáčet, co můžete odstřihnout, tak z něho odborník nebude. 

Říkáte, že si do dneška některé věci cvičně zkoušíte. Takže i řemeslo je o celoživotním vzdělávání? 

Ano, to je pravda. Proto se divím některým klempířům, že se nechtějí učit a přijmout nové trendy. Pořád jedou starou klempířinu. 

Vy sám jste se řemeslo učil za pochodu. Jak tedy nahlížíte na učňovské školství, je vyučení nutné? 

V patnácti jsem neměl reálnou představu, co bych chtěl dělat. Obor klempíř sice byl v papírech, co jsme dostali k výběru, ale kdo nebo co vlastně klempíř je, mi nikdo neřekl. Tak jsem si vybral obor, na který šel můj kamarád ze základky. Stejně to probíhá i dneska. Rodiče chtějí mít ze svých dětí samé vysokoškoláky a vůbec si neuvědomují potenciál učňovských oborů. Myslí si, že střední odborná učiliště jsou pod jejich úroveň. Chtělo by to větší osvětu veškerých řemesel, ale to nemůže ležet jen na bedrech odborných škol. 

Váš syn jde ve Vašich stopách a učí se klempířem. Pro něj asi byla volba jednodušší… 

Do ničeho jsem ho nikdy nenutil, bylo to jeho rozhodnutí. Od dětství ví, že je to práce těžká a časově náročná. Není to jen čas strávený na střeše, ale i přípravy na další den v klempířské dílně. Prostě hodiny a hodiny práce. Na druhou stranu vidí, že je to práce kreativní, zakázek je až nad hlavu a dá se tím velmi slušně uživit. 

Jste členem Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů ČR, který se zasazuje o vzdělávání ve střechařském oboru. Podnikáte v tomto směru sám něco konkrétního? 

Určitě ano, třeba tím, že mám ve své firmě učně. Momentálně je jím můj syn, který je ve třetím ročníku na klempíře. Přes zimu, když práce na střechách zas tolik není, tak už druhým rokem připravuju učně na učňovské soutěže. Docela se jim daří, hned v prvním roce třeťáci vyhráli první místo. Letos jsem dostal prváky a ti skončili v soutěži třetí.

Takže zásluhy o vzdělávání mladé generace máte. Myslíte, že to stačí? 

Kdepak, klempířů je hrozně málo. Proto jsem zkoušel s vedením školy v Plzni řešit taky lepší vybavení klempířské dílny. Doufám, že v tomto duchu bude škola pokračovat, aby z třetích ročníků, vycházeli kvalitní a zruční klempíři. 

Kdo je tím aktivním ve vztahu Vy a škola? 

Určitě škola, já musím vést svoji firmu. Ale když je třeba pomoci, nenechal bych je na holičkách. Proto jsem souhlasil, když se na mě obrátil mistr odborného výcviku, jestli bych kluky nepřipravil na soutěž. Ne, že by to mistr nedokázal sám, ale byl si vědom toho, že pro umístění potřebují kluci modernější přístup. 

Co byste navrhoval pro zlepšení situace na plzeňském učilišti? 

Vybavit dílnu odpovídajícími stroji a nářadím pro dnešní dobu, udělat modely střech, na kterých by si studenti procvičovali různé detaily na střeše. Důležité je taky při výuce používat kvalitnější materiál, aby se neučili hned na tvrdém pozinku. Klempířinu dělanou postaru už dnes nikdo nechce. Investorům záleží na tom, aby dobře vypadala. Ale hlavně by to v Plzni chtělo větší prostory, ve kterých by kluky práce bavila a měli radost ze svých výrobků. Prostě jde o to, aby se do toho řemesla zamilovali. Tak jako kdysi já. 

A ještě závěrečná otázka, uvědomujete si, že když radíte kolegům nebo školíte učně, tak si tím vlastně pěstujete konkurenci? 

Ne, tak to necítím. O své zkušenosti se rád podělím.

Příště rozhovor se synem pana Ničmana, který jde v otcových šlépějích a učí se třetím rokem na klempíře.